Asi každý zažil smutný pohled na usychající jehličnaté lesy.

Asi každý zažil smutný pohled na usychající jehličnaté lesy. Podobná scéna se nám místy naskýtá i na pěšině. Odumřelé stromy jsou často mementem „technokratického“ přístupu k lesu. Dlouho to vypadalo, že stejnověké plantáže jehličnatých dřevin jsou zlatým dolem. A tak se například smrky vysazovaly, kde to šlo. I na stanoviště, která pro ně nejsou vhodná.

 Ale stejně jako lidé mají i stromy svoji imunitu.

Ale stejně jako lidé mají i stromy svoji imunitu. A právě jehličnany procházejí těžkou životní zkouškou. Některé druhy rostou nejlépe ve vyšší nadmořské výšce, kde mají dostatek vlhkosti. Sucho je oslabí. A slabé stromy jsou snadným terčem podkorního hmyzu, jako je kůrovec. Tomu navíc vysoké teploty hrají do karet – dobře se v nich rozmnožuje. V přirozeném pestrém lese by mu za oběť padlo pár starých stromů. Příroda se sama omlazuje a několik mrtvých stromů snadno nahradí. V lesích plných jehličnatých stromů stejného věku však napadení kůrovcem znamená celé hektary chřadnoucích jedinců.