Proč umírají stromy?
Asi každý zažil smutný pohled na usychající jehličnaté lesy.
Asi každý zažil smutný pohled na usychající jehličnaté lesy. Podobná scéna se nám místy naskýtá i na pěšině. Odumřelé stromy jsou často mementem „technokratického“ přístupu k lesu. Dlouho to vypadalo, že stejnověké plantáže jehličnatých dřevin jsou zlatým dolem. A tak se například smrky vysazovaly, kde to šlo. I na stanoviště, která pro ně nejsou vhodná.
Ale stejně jako lidé mají i stromy svoji imunitu.
Ale stejně jako lidé mají i stromy svoji imunitu. A právě jehličnany procházejí těžkou životní zkouškou. Některé druhy rostou nejlépe ve vyšší nadmořské výšce, kde mají dostatek vlhkosti. Sucho je oslabí. A slabé stromy jsou snadným terčem podkorního hmyzu, jako je kůrovec. Tomu navíc vysoké teploty hrají do karet – dobře se v nich rozmnožuje. V přirozeném pestrém lese by mu za oběť padlo pár starých stromů. Příroda se sama omlazuje a několik mrtvých stromů snadno nahradí. V lesích plných jehličnatých stromů stejného věku však napadení kůrovcem znamená celé hektary chřadnoucích jedinců.
Návraty domů
V lese, kde stojíte, by bez zásahů člověka přirozeně rostly právě listnaté dřeviny – duby, habry, javory, jilmy, třešně, jeřáby a další. Po „době jehličnaté“ se opět vrací doba původních listnatých porostů. 2 ze 3 stromů na pozemcích ŠLP jsou již nyní listnaté a jejich podíl se stále zvyšuje. Ale i jehličnany zde mají své místo, ovšem pouze jako vtroušené mezi listnaté dřeviny. V našich lesích běžíme běh na dlouhou trať. Provádíme i další opatření, aby les v budoucnu zůstal zdravý a pestrý.